KBO — Manuál

Pokud se zeptáte dítěte, jakou barvu má nebe, pravděpodobně vám odpoví, že modrou. Sami pak rozlišujeme další základní barevnosti — teplý západ slunce, studený soumrak, tmavě modrou noční oblohu. Jak moc dobře je ale známe? V dnešní digitální době se může lehko stát, že právě západ slunce uvidíte častěji z displeje nebo bilboardu, než ten opravdový na obloze. Tyto předkládané obrazy jsou ve většině záměrně zmanipulovány nebo nechtěně zkresleny z podstaty procesu vyvolávání fotografie. Obloha je nám tak předkládána v těch nejextrémnějších formách a barvách.

Držíte v rukou soubor, který si vzal za cíl zmapovat barevnost jasné oblohy a předložit ji v co nejpřirozenější formě. Tedy přiblížit se tomu, jak jí opravdu vidíme.

Jak číst

Barevné okno = pohled do oblohy z místa pozorovatele. Táhni po něm vodorovně a pohled se otáčí o 360° kolem tebe. Nahoře zenit, dole horizont, pod ním střední šedá jako země (v noci přechází do černé). Ovládání výšky slunce leží dole — táhni slider, nebo se rovnou pohni po ploše čísla; velká hodnota vždycky ukazuje aktuální V.

Data

Barvy jsou vzorkovány přímo z tištěné knihy Katalog Barev Oblohy (MMXX, 1. experimentální vydání), z kapitoly Mapy. Pro pohled do slunce (V 40°, 30°, 25° · S 0°) jsou tři nejsvětlejší buňky extrapolované — v předloze byly nerozlišitelně bledé. Mezi 24 vzorky výšky slunce a 5 vzorky azimutu se plynule interpoluje v OKLab; horizontální rotace zrcadlí přes 180° na plných 360°.